15. 3. 2025, uspořádal OV ČSBS Praha 17 vzpomínkový pietní akt u Památníku vítězům a obětem na Klárově k 86.výročí okupace českých zemí nacistickým Německem.

Akt moderovala předsedkyně OV ČSBS Prahy 17, MUDr. Ilona Müllerová. Zúčastnili se hosté a členové ČSBS z Prahy a různých mimopražských oblastních organizací a dále sympatizanti.

Hosté: Za PS PČR poslanec Mgr. Jiří Kobza, dále 1. místopředseda strany Trikolora, Josef Sláma, politolog a představitel vedení spolku Svatopluk, Ing. Mgr. Tomáš Doležal, který byl oceněn za vynikající práci v OV ČSBS P 17 Pamětní medailí ČSBS II. stupně.

Dále se zúčastnili – místopředseda ÚV ČSBS, Ing. Emil Kulfánek, předseda OV ČSBS P 6/ II, Petr Mrázek, předseda Prahy 6, RNDr. Milan Vichta, předseda Kruhu občanů vyhnaných z pohraničí r.1938, Ing. Pavel Hrib a zástupce Masarykovy demokratické společnosti, Ing. Michal Škorpil.

Po položení květinových darů vystoupili s projevy Mgr. Jiří Kobza, Josef Sláma, Ing. Emil Kulfánek a pplk v.v. Petr Mrázek.

Projevy hostů memoriální akce jsou přiloženy pod videem

Celou akci natáčel Raptor TV a je ji možno vidět na webu zde:

Text projevu poslance PS PČR Mgr. Jiřího Kobzy

Vážení přátelé,

15. březen roku 1939 je počátkem nejtragičtější etapy moderních českých dějin. Český stát toho dne přišel o poslední zbytky jakékoli státní suverenity, poté následovala jeho přímá německá vojenská okupace a šestileté období plošného
a cíleného teroru a vyvražďování občanů českých zemí, dnešní České republiky, které mělo i jednoznačně genocidní rysy a genocidní charakter.

Podle výsledků bádání historiků Vojenského ústředního archívu v Praze činí počet obětí německého nacistického režimu zhruba 343 tisíc osob v rámci celého někdejšího československého státu, Československa.

Do tohoto počtu nejsou zahrnuti lidé, kteří zemřeli po druhé světové válce na následky týrání, perzekucí, na následky věznění v koncentračních táborech a ve věznicích, na následky tzv. totálního nasazení apod. Takže skutečný počet faktických  obětí je ještě vyšší – a nebude určitě daleko od jednoho milionu osob.

Za dobu existence tzv. německého protektorátu bylo v naší zemi popraveno minimálně více než 8 tisíc občanů, zhruba 70 tisíc českých Židů zemřelo v koncentračních a vyhlazovacích táborech, dalších 3 500 osob zemřelo při nuceném nasazení na práce v tehdejším Německu. Obětmi německého nacistického teroru se staly i celé vesnice, z těch nejznámějších pak samozřejmě Lidice a Ležáky.

A nanejvýš nutné je zdůraznit, že jen v domácím odboji zahynulo na sto tisíc Čechů. Proto musí být 15. březen jednoznačně připomínán  – a to nejen jako památka těchto obětí.

V tomto kontextu,  i vzhledem k úctě k historické pravdě  – a hlavně s ohledem na úctu k obětem německé  okupace českých zemí a k pozůstalým po nich –  by měl zcela jistě tento den, 15. březen, jakožto  Den památky obětí německé okupace českých zemí, být významným dnem ČR.

Je ostudou této i předchozí vlády, že tomu tak není.

Protože jak Babišova, tak Fialova vláda odmítly podpořit můj návrh zákona, aby 15. březen významným dnem ČR byl.

Místopředseda Trikolóry Josef Sláma

Projev k výročí okupace nacistickým Německem pronesený na pietním aktu v Praze.

Vážené dámy, vážení pánové! Je tomu již 86 let od největší tragédie našich novodobých dějin, to největší podtrhuji. Trvám na tom a zdůrazňuji, že tento moment nesnese srovnání s jinými událostmi dvacátého století. Šlo totiž o samotnou existenci našeho národa. Období německé nadvlády se černým písmem vepsalo do osudů životů mnoha jedinců, rodin, potažmo celého národa. Tuto smutnou, ba přímo tragickou historickou etapu nesmíme vytěsňovat, zamlčovat ani zkreslovat. Jde o naši čest, svědomí, národní hrdost i o obyčejné slušné vychování.

Říkám to zvláště proto, že intenzivní snaha o zkreslení dějin ze strany nejen politiků tu evidentně je. Bohužel mnohdy nabývá až komických rozměrů, když někdo je schopen prohlašovat, že za naši okupaci může pakt Ribbentrop – Molotov, který byl podepsán tentýž rok, ale až v srpnu. Jímá vás hrůza, děs a pocit zmaru.

Především se zde musíme poklonit obětem, hrdinům, všem těm statečným a nebylo jich málo. Proto zde děkuji našim hrdinům, ale také našim osvoboditelům, zvláště pak Rudé armádě a jejím nesmírným obětem při osvobození naší vlasti. To není adorace toho či onoho, to jen smysl pro historii, fakta a zároveň respekt k těm, co prošli peklem, abychom my mohli žít. Děkuji za pozornost.

 Projev pplk. J.P. Mrázka, Předsedy Vojenského spolku rehabilitovaných

15. března 1939 zahájila německá armáda operaci Marzwirbel (březnový vír) a plnila tak německý sen o zničení Čech a Čechů. Co všechno následovalo, to velmi dobře víme a všechny ty události jsou pro nás krutou lekcí a jednou, aspoň doufám, z této lekce vyvodíme nějaké poučení pro dnešek. Zatím se zdá, že jsme nepoučitelní. Příčiny tehdejšího dění vysvětlujeme tím, že nás zklamali naši spojenci, že selhali naši politici. Ale své politiky jsme si zvolili sami, spojence jsme si rovněž vybrali sami. Výsledkem bylo, že jsme se vzdali (nutno podotknout, že ne všichni) a následky tehdejších událostí si neseme ve své paměti dodnes. Musíme si uvědomit, že svou bezpečnost si musíme zabezpečit především mi sami. Sami musíme být tak silní, aby si každý případný agresor velmi rozmyslel své choutky, sami si musíme volit takové politiky, kteří jsou schopni racionálně a odpovědně konat.

Projev místopředsedy ÚV ČSBS, Ing. Emila Kulfánka, plk. v.v.

15. březen 1939

Okupace československého území, nezačala 15. března 1939, ale již krátce po podepsání tzv. Mnichovské dohody dne 30. září 1938, kdy bylo Československo donuceno nacistickému Německu odstoupit své pohraniční území v Čechách na Moravě a ve Slezsku. V pohraničním území pohoří Jeseníků, Orlických hor, Krkonoš a Krušných hor vzniká německá říšská župa Sudetenland, území Šumavy a jihu Čech bylo začleněno do Bavorské Východní marky (od roku 1942 župa Bayreuth) aúzemí jihu Moravy bylo rozděleno na dvě části, z nichž jedna část byla zařazena do rakouské župy Oberdonau (Horní Dunaj) a druhá část do župy Niederdonau (Dolní Dunaj).

Prezident Beneš rezignoval na svou funkci a odešel do exilu, na jeho místo v okleštěné republice byl zvolen předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. Emil Hácha. Odstoupení českého pohraničí však Hitlera neuspokojilo a žádal více. Rozhodl se připojit k Německu i zbytek Čech a Moravy. Dne 13. března 1939 si pozval do Berlína představitele autonomního Slovenska a dal jim na srozuměnou, že pokud nevyhlásí okamžitě samostatný stát, připojí k Německu i Slovensko. Proto dne 14. března 1939 katolický kněz Jozef Tiso přednáší Slovenskému sněmu zprávu od Hitlera a Slovenský sněm vyhlašuje samostatný tzv. „Slovenský štát“, který začal úzce spolupracovat s nacistickým Německem, včetně vojenské spoluúčasti na 2. světové válce a zavedení tzv. Norimberských rasových zákonů na svém území.

Ve stejný den, tj. 14. března 1939, se do Berlína vypravuje i prezident JUDr. Emil Hácha. Adolf Hitler jej nechává čekat a přijímá ho až v noci ze 14. na15. března 1939. Oznamuje mu, že se rozhodl vzít osud Čech a Moravy do svých rukou. V ranních hodinách dne 15. března 1939 začalo německé nacistické vojsko Wehrmacht překračovat hranice okleštěného Československa a začalo území Čech a Moravy  obsazovat. V Praze byly vylepovány plakáty velitele armádní skupiny wehrmachtu generála Blaskowitze s výzvou oznamující obyvatelstvu Prahy převzetí moci nacistickým Německem.

Adolf Hitler se vydává z Berlína do Prahy. Do Ústí nad Labem jede salónním vlakem. V Ústí nad Labem přesedá do otevřeného automobilu a do Prahy přijíždí oslavován československým obyvatelstvem německé národnosti po celé trase jeho cesty. Na nádvoří Pražského Hradu vykonává Adolf Hitler přehlídku nastoupené vojenské jednotky Wehrmachtu.

Emila Háchu nechává Hitler přijet do Prahy až pozdě večer dne 15. března 1939 a přijímá jej k  audienci dopoledne dne 16. března 1939. V tento den podepisuje Hitler na Pražském Hradě výnos o zřízení německého říšského Protektoratu Böhmen und Mähren, a přijímá delegace Němců, kteří jej přišli pozdravit. Z okna Pražského Hradu zamává davům pražských Němců, kteří se shromáždili na hradním nádvoří. Tato fotografie se pak stane předlohou poštovní známky, která byla vydána k výročí jeho narozenin v roce 1943. V odpoledních hodinách dne 16. března 1939 odjíždí se svým doprovodem do Brna. Prvním říšským protektorem je jmenován Konstantin von Neuratha státním tajemníkem v Úřadu říšského protektora SS-Brigadeführer Karl Herman Frank, bývalý knihkupec z Karlových Varů a poslanec československého parlamentu.

Za nacistickými vojsky postoupily z Drážďan a z Vídně, na předem vytipovaná stanoviště, operační skupiny německé nacistické tajné státní policie (Gestapa). V Praze to byla operační skupina „Böhmen“ pod vedením SS-Standartenführera (plukovníka) Dr. Dr. Otto Emila Rasche, která obsadila hotel Palace na rohu Jindřišské a Panské ulice, v Brně to byla operační skupina „Mähren“ pod vedením SS-Standartenführera Walthera Stahleckera, která obsadila budovu brněnského policejního ředitelství.

Již během dne 15. března 1939 začalo první preventivní zatýkání našich občanů podle předem připravených seznamů v akci „GITTER“ (MŘÍŽE). Nejprve to byli předáci politických stran, dále inteligence a představitelé armády. V působnosti operačního oddílu gestapa Praha to bylo na 2.500 osob. Celkem na území Čech a Moravy bylo zatčeno na 6.400 osob. Mezi prvními šla zatýkací skupina zatknout i Karla Čapka, ten však zemřel 27. 12. 1938, což Němci nevěděli. Na zatýkání se podílela i tehdejší československá policie a četnictvo na základě „Dohody“ o spolupráci mezi ministerstvy vnitra tehdejšího Československa a Německa z ledna 1939.  Na 1.500 osob z této první akce gestapa na našem území bylo odesláno k ochranné vazbě do koncentračních táborů, ostatní byli postupně propouštěni aby byli sledováni a opět zatýkáni později.

foto: Ioannis Sideropulos