Akce s ČSBS u Památníku štábního kapitána Václava Morávka

VOJENSKÉ SDRUŽENÍ REHABILITOVANÝCH, z.s., ČESKÝ SVAZ BOJOVNÍKŮ ZA SVOBODU, Sdružení vojenských a válečných veteránů, Sdružení domácího odboje a partyzánů dne 21. března 2025 v 10.00 hodin uspořádali pietní vzpomínku  u  Památníku štábního kapitána Václava Morávka, u Prašného mostu, v Praze 6. Hlavní projev měl plk. v.v., PhDr. Miloš Balabán, Ph.D. – OV ČSBS  Praha 6/II.  

Konferoval předseda Vojenského spolku rehabilitovaných., Petr Mrázek, předseda Prahy 6, předseda Kruhu občanů vyhnaných z pohraničí r.1938, Ing. Pavel Hrib Hosté: poslanec za SPD v PS PČR Mgr. Jiří Kobza, dále: místopředseda ÚV KSČM Milan Krajča, 1. místopředseda strany Trikolora, Josef Sláma, místopředseda ÚV ČSBS, Ing. Emil Kulfánek, politolog a představitel vedení spolku Svatopluk, Ing. Mgr. Tomáš Doležal, předsedkyně OV ČSBS Prahy 17, MUDr. Ilona Müllerová. Zúčastnili se hosté a členové ČSBS z Prahy a různých mimopražských oblastních organizací a dále sympatizanti.

předseda Vojenského spolku rehabilitovaných., Petr Mrázek, pplk. v.v.

Dnes, 21. března, společně ctíme památku škpt. Václava Morávka a připomínáme si všechny ty známé i neznámé Čechoslováky, kteří v druhé světové položili své životy za naši svobodu.

    Dovolím si vzpomenout na nesmrtelný bonmot štábního kapitána Morávka a parafrázovat jej na dnešní dění. On tehdy řekl „věřím v Boha a své pistole“. My jsme bohužel přestali věřit v cokoli a své pistole jsme zahodili. Je proto naším úkolem se z této hanby vyhrabat a pokusit se aspoň trochu přiblížit k vidění světa očima a srdcem Václava Morávka. Buď to dokážeme, nebo již zítra nebudeme.

Předseda ÚV ČSBS, Ing. Jaroslav Vodička, plk v.v.

(Já vím), teď mi řeknete, že to není aktuální, že je teď jiná válka a my jsme její součástí. No, jsme tu, na místě poslední bitvy českého národního hrdiny.

Těžko někoho přesvědčit dělat to, co ho nikdo neučil …čili vlastenectví a znát a ctít své – české – národní hrdiny.

Dnes je také v prostém životě složitější, třeba budovat mír. Propaguje se tu totiž znovu válka – vítězná – a opět na Východě!

Žijeme smutnými událostmi.

Na tomto památném místě jsme se sešli, abychom vzpomněli generála „In memoriam“, štábního kapitána Václava Morávka

Morávek byl nejmladším členem legendární odbojářské trojice Mašín, Balabán, Morávek, přezdívané Němci pro jejich husarské kousky „Tři králové“. Jejich odbojová skupina působila v přísné konspiraci na území německého protektorátu Böhmen und Mähren v letech 1939-1942. Ještě dnes nemáme proto plnou představu o jejich odbojové činnosti. Morávek vydržel na svobodě ze slavného trojlístku nejdéle. Padl zde, na tomto místě dne 21. března 1942 při přestřelce s agenty gestapa.  Každý rok ČSBS udržuje historickou paměť na tyto odbojové tradice.

Hlavní projev měl plk. v.v., PhDr. Miloš Balabán, Ph.D. – OV ČSBS  Praha 6/II.  

Který mj. uvedl: Je mi velkou ctí, že mohu zde pronést úvodní slovo u příležitosti 83. výročí hrdinské smrti škpt., Resp. brig. gen „In memoriam“ Václava Morávka. Musím říci, že je to pro mne taková srdeční záležitost – jako potomek jednoho ze „Tří králů“ gen. Balabána, je důležité, abychom si připomínali jeho druhy. Kousek odtud, ve Studentské ulici byl gen. Balabán zatčen v dubnu 1941. A potom, škpt. Morávek, byl jako sám voják v poli, proti té nacistické přesile a hrdinsky zde padl na Prašném mostě. Když přemýšlíme o osudu „Tří králů“, tak samozřejmě přemýšlet o té historii a já se snažím vcítit do myšlení těchto vojáků, kteří nezradili svoji vojenskou přísahu, když v roce 1938 resp. 39, měli za sebou mohutnou armádu, která byla schopná vzdorovat i nacistickému Německu, ale „Mnichov“ 1938 tuto možnost, zradou západních mocností přeškrtl. A po začátku války, resp. po tom co vznikl protektorát, v březnu roku 1939, se tito vlastenci ocitli v situaci, kdy za sebou neměli mohutnou armádu a vlastně i národ, ale byli takovými solitéry, kteří stáli proti nacistické přesile vlastně bez zbraní. I když samozřejmě, jak tady říkal br. Mrázek měli i pistole, ale to proti té nacistické mašinérii moc nestačilo. A myslím si, že všichni tři – Balabán, Mašín i Morávek věděli, že je to možná i sebevražedná mise. Protože proti té přesile to bylo velmi těžké. Přesto do toho šli. A šli do toho v době, kdy zdaleka nebylo jasné, jak skončí II. světová válka. Představme si tu situaci, když oni tady bojovali proti Gestapu a nacistickým složkám a Hitler měl vlastně okupovanou celou Evropu a ještě nebylo jasné, jak dopadne výsledek druhé světové války. Śkpt. Morávek zahynul v březnu 1942, kdy teprve na obzoru byl ten přelom u Stalingradu, de facto o rok později. Takže, velká víra, že vítězství přijde, je musela nějakým způsobem držet nad vodou a to, že v to věřili, si myslím, že je pro nás velmi silné poselství do současnosti – i když nás od těch událostí dělí osm desítek let. Letos ta připomínka hrdinské smrti škpt. Morávka má samozřejmě dvojnásobný význam, protože si připomínáme 80.výročí osvobození Československa, na které se podíleli spojenecké mocnosti – Sovětský svaz, Spojené státy…a myslím si, že je to také příležitost, abychom si uvědomili my kteří dneska jsme jejich potomci, že musíme tu historii neustále připomínat, aby ta historie nebyla překrucována, abychom se nedozvídali některé věci, které nás po těch osmdesáti létech překvapí. Myslím, nepříjemně překvapí, co se občas říká ve veřejném prostoru. Myslím si, že připomínat tyto hrdiny je velmi důležité. A také je důležitá jedna věc – připomínat to, že řada, nebo velká většina vojáků předválečné Československé armády prostě nezradila. A já vždycky, když se ocitnu v Ruzyňských kasárnách a vidím tam na tom popravčím místě seznam těch vojáků, kteří bojovali v tom odboji proti těm nacistům a stejně jako Morávek, Mašín a Balabán věděli, že bojují proti přesile a že je to možná sebevražedná mise, tak přesto do toho šli. Takže, to je velmi důležité a jistě by měl škpt. Morávek, o tři roky později, tady na Prašném mostě radost, když by viděl, že Praha 9. května 1945 je osvobozena a že začíná nová éra. Že ta jeho oběť v březnu 1942 nebyla zbytečná. Děkuji za tu možnost, že dneska se tato připomínka koná a věřím, že tomu bude i v následujících letech.

poslanec za SPD v PS PČR Mgr. Jiří Kobza

Sešli jsme se zde, jako každým rokem, což je dobře, k uctění památky štábního kapitána Václava Morávka, jehož odkaz vlastenectví, odvahy, hrdinství a víry je nesmírně cenný jak pro dnešní dobu, tak i pro budoucnost našeho národa a státu. Samozřejmě, odkaz Václava Morávka je reprezentován i jeho nejbližšími spolubojovníky, Mašínem a Balabánem. A v širším smyslu i všemi dalšími statečnými bojovníky proti vražedné německé okupaci českých zemí.

Je mi ctí, že zde mohu být a že zde mohu promluvit.

Dnešní doba je mimo jiné charakteristická i snahou určitých společenských a politických kruhů o plošný útok na historii a naši historickou paměť.  Jde o nejrůznější pokusy o přepisování dějin, a zejména ve vztahu k událostem druhé světové války. A to jak v tom smyslu, o čem – a jak – se mluví, tak i v podobě toho, o čem se vůbec nehovoří a co se zamlčuje. Jsme svědky toho, jak se relativizují zločiny německého hitlerovského režimu, anebo jak se delegují pouze na nějakou skupinku nacistů, kteří snad ani nebyli Němci…

Neznalý pozorovatel by až někdy mohl nabýt dojmu, že druhá světová válka a německá okupace českých zemí byla pouze krátkou dějinnou epizodu, jakých je mnoho, a že šlo v podstatě o jakýsi běžný politický spor a více méně oprávněný boj proti komunismu.

Bourají se pomníky našich osvoboditelů a hrdinů, kteří při osvobozování Československa padli. A staví se pomníky pronacistickým kolaborantům, vrahům a pachatelům zločinů proti lidskosti. Jejich zločiny jsou relativizovány a omlouvány.

Velmi často je v této souvislosti zpochybňována i odvaha Čechů postavit se okupantům, náš národ je drze a označován za „Čecháčky“ a kolaboranty. Nic není vzdálenější realitě. Čeští občané, vojáci i civilisté, prokázali tváří v tvář německé okupaci mimořádné hrdinství a odvahu. 100 tisíc jich v tomto spravedlivém boji padlo.

Zhruba 9 tisíc jich bylo v tzv. Protektorátu za odboj popraveno.
A desítky tisíc dalších zahynuli v koncentračních táborech.

Přední roli v tomto zásadním historickém boji hrál právě štábní kapitán Václav Morávek, jehož památku si tu dnes připomínáme. 

Václav Morávek, zvaný též Pobožný pistolník, byl hluboce věřící člověk. Od svých osmnácti let, po smrti otce, posléze studoval na Vojenské akademii v Hranicích.

Za války byl členem slavné odbojové skupiny „Tři králové“, s Josefem Mašínem a Josefem Balabánem.

Tato skupina byla z hlediska protiněmeckého odboje mimořádně významná – i proto, že shromažďovala zpravodajsky exkluzivní informace pro londýnskou exilovou vládu, jelikož mimo jiné řídila špičkového agenta uvnitř německého režimu Paula Thümmela (legendární agent A-54).

Skupina kolportovala ilegální tisk a prováděla sabotážní a záškodnickou činnost. Václav Morávek vynikal odvahou až za hranicí rizika, přesto – nebo právě proto – vydržel na svobodě ze skupiny nejdéle. Svého času byl jednoznačně nejhledanějším odbojářem Protektorátu. Několikrát se doslova prostřílel z obklíčení. Padl v těchto místech 21. března roku 1942 při přestřelce s příslušníky pražského gestapa.

Metaforicky řečeno v předvečer dalšího legendárního činu české protiněmecké rezistence, popravě kata českého národa Heydricha příslušníky československé armády v exilu. Václav Morávek navíc přímo spolupracoval i s těmito hrdiny, s parašutisty ze skupiny Silver A, kterým třeba opatřoval falešné protektorátní doklady.  Podle některých svědectví a historických pramenů se Morávek
s Kubišem a Gabčíkem sešel ještě kolem poledne v den své smrti. Pokud je to pravda, šlo by o neskutečný symbol a setkání legend české a československé historie.

Mimochodem, velice by mě zajímalo, jak by tito velcí muži tehdy – nebo kdyby se dnes na chvíli probudili – reagovali na skutečnost, že mnozí čeští vládní politici jezdí na sjezdy sudetských Němců,
kde se jim klaní, oslovují je jako milé krajany a chtějí tyto sjezdy pořádat v České republice.

Zásadní roli v životě Václava Morávka hrála víra, coby zdroj odvahy a síly, coby svorník hodnot, jakými jsou morálka, etika, láska k vlasti. Těmto hodnotám se ve svém životě nikdy nezpronevěřil  – a zaplatil
za ně cenu nejvyšší.

Byl známý tím, že si každý večer, včetně válečných let a v době skrývání se před nacisty v konspiračních bytech, četl v Bibli kralické. Přitom, měl vždy prý u sebe dvě pistole a dostatečnou zásobu munice.

V tomto smyslu je již klasický jeho výrok, který jednou adresoval svému spolubojovníkovi Josefu Mašínovi:

„Věřím v Boha a ve své pistole!“

Tak žil – i zemřel.

Čest jeho památce – a děkujeme!

Místopředseda ÚV KSČM Milan Krajča

Dnešní doba staví na piedestal různé pochybné osobnosti a často ještě pochybnějších kvalit. A proto jsem přesvědčen, že právě z tohoto důvodu je třeba si připomínat opravdové osobnosti a opravdové hrdiny, jako byli ti, kteří v těch temných letech hitlerovské okupace naší vlasti se nevzdali a naopak se zbraní v ruce bojovali za svobodu pro nás pro všechny. Mezi takové hrdiny patřil škpt. Václav Morávek, jeden těch statečných vojáků Československé armády, kteří se nikdy nesmířili s mnichovskou zradou, ani s následnou okupací naší vlasti nacistickým Německem. A společně se svými kolegy a spolubojovníky, se zbraní v ruce, dělali vše pro to, aby naše zem byla co nejdříve svobodná. V té skupině „Tří králů“ Balabán, Mašín a Morávek – ten byl z nich nejmladší a vyznačoval se velmi husarskými kousky, které tváří v tvář Gestapu, na území okupované Prahy a nejen tady, u nás v našem městě v těch těžkých dobách předváděl. Ta jeho velká statečnost se projevila 21. března roku 1942, v tom posledním zápase, který hrdinsky vykonal. A pokud si letos připomínáme 80. výročí konce té naší státní poroby. Ten příklad bojovníků proti fašismu v žádném případě nesmí být vymazán a nesmíme ustoupit těm, kteří by si přáli, aby ta památka zmizela. Památka na ty, kteří tehdy bojovali proti fašismu, anebo na ty, kteří v těch slavných květnových dnech roku 1945 i tady, do našeho hlavního města Prahy přinesli svobodu.

Čest škpt. a brig. generálovi „In memoriam“ Václavu Morávkovi a čest památce bojovníků proti fašismu.

místopředseda ÚV ČSBS, Ing. Emil Kulfánek:

Vážení přítomní, pane poslanče, dámy a pánové,
sestry a bratři, ostatní hosté
Sešli jsme dnes, abychom si připomněli legendu, bojovníka proti německé nacistické okupaci Čech a Moravy, štábního kapitána Václava Morávka.
Stojíme zde u pomníku symbolicky připomínajícího nejenom štábního kapitána Václava Morávka, ale celou odbojovou skupinu z vojenské odbojové organizace Obrana národa
pplk. Josefa Balabána, pplk. Josefa Mašína a škpt. Václava Morávka. Příslušníci gestapa pojmenovali tuto odbojovou skupinu „Tři králové“. Mimo jiných odbojových aktivit měla skupina za úkol udržovat kontakt s agentem československé vojenské zpravodajské služby A 54, který patřil mezi vedoucí pracovníky kanceláře německého Abwehru v Praze plk. Paul Thümmel.
Po zatčení Josefa Balabána a Josefa Mašína, kontakt s agentem A 54 udržoval Václav Morávek. Vždy měl okolo sebe statečné lidi, kteří mu i přes známá rizika pomáhali, dávali mu najíst, poskytovali přístřeší, dělali spojky, spolupracovali při vysílání, ošetřovali ho a půjčovali mu oblečení. Po odhalení Paula Thümmela příslušníky gestapa si Paul Thümmel pravděpodobně pod jejich dohledem sjednal s Morávkem schůzku na 21. března 1942 na kterou se Morávek vydal společně s nejbližším spolupracovníkem rotmistrem Václavem Řehákem, který šel napřed avšak padl do léčky. Příslušníky gestapa byl odváděn do auta. Václav Morávek to viděl z projíždějící tramvaje z níž vyskočil a běžel Václavu Řehákovi na pomoc. Z úkrytu se však objevili další příslušníci gestapa. Morávek před nimi ustupoval do prostoru parčíku, kde u stromu zaujal obranou pozici. V nerovném boji však padl. Celkem byl zasažen šesti ranami. Dvěma do nohou, dvěma do těla a dvěma do hlavy.
V roce 1945 byl škpt. Václav Morávek in memoriam jmenován do hodnosti podplukovníka dělostřelectva a v roce 2005 byl in memoriam jmenován do hodnosti brigádního generála.
Připomínáme si zde, ale také další členy domácího odboje, nejenom ty, kteří skupině „Tří králů“ pomáhali, ale také ty, kteří stejně tak jako oni bojovali na domácí frontě a položili své životy za naši svobodu. Bylo jich na 60 tisíc, přičemž dost velké procento z nich v roce 1938 při mobilizaci nastoupilo ke svým vojenským útvarům, aby bránili Československou republiku.
Bylo jim to odepřeno, přesto se později, tak jako podplukovníci Balabán, Mašín a štábní kapitán Morávek zapojili do domácího odboje proti německým nacistickým okupantům a splnili tak vojenskou přísahu z mobilizace v roce 1938.
Pomník v tomto prostoru, ale výše nad námi, byl vybudován již v roce 1945. V roce 2008
z důvodů výstavby tunelu „Blanka“ byl pomník přestěhován do areálu Vojenské posádky Praha v Čínské ul. a dne 6. října 2014 byl tento pomník slavnostně odhalen za přítomnosti tehdejšího NGŠ AČR. Autorem architektonického návrhu obnoveného pomníku je Ing. arch. Klement Valouch.
Čest památce pplk. Josefa Balabána, pplk. Josefa Mašína, štkpt. Václava Morávka a všem Čechům, kteří se stejně jako oni zapojili do boje proti německé nacistické okupaci Čech
a Moravy v letech 1938 – 1945.